- Fríské koně popisuje již římský historik Tacitus ( cca 55-120nl), ale v jeho očích, stejně jako v očích většiny Římanů to byl kůň nevzhledný, nicméně uznávaný jako nepostradatelný pomocník zejména v hospodářství. V té době se však jen velmi málo podobal dnešnímu typu fríského koně. Byl menšího vzrůstu , hrubších rysů a řadil se mezi chladnokrevníky.
- V období středověku se tito koně stávají oblíbenými zejména pro rytíře. Unesli totiž značnou zátěž - rytíře v plné zbroji, později i koně měli svá brnění, jejiž váha často dosahovala i 100 kg. I při takové zátěži se koně dobře ovládali a byli dostatečně obratní. Takový kůň byl také obvyklým a vítaným darem na královských dvorech.
- Během osmdesátileté války ( 1568-1648 ) a po odchodu Španělů z Holandska zůstali v Nizozemí temperamentní španělští koně, kteří byli kříženi s frískými koňmi a frís byl rázem rychlejší, obratnější a ušlechtilejší. Vynikal v tahu, ale i pod sedlem. Své vlastnosti pak předával i koním oldenburským, anglickým, norským a v neposlední řadě jeho krev koluje i v krvi starokladrubských vraníků.
- S nástupem 19.stojetí začala obliba fríského koně upadat a přednost byla dávána lehčím temperamentním koním. Chovatelé se sice snažili vyšlechtit lehčí typ fríse, ale ten již neměl požadované vlastnosti v tahu. Před 1. svět. válkou toto plemeno téměř zaniklo. Naštěstí několik holandských chovatelů si uvědomilo význam svého národního plemene,v roce 1879 založili plemennou knihu "Friesch Paarden Stamboek"(v roce 1913 bylo k dispozici několik málo klisen a pouze 3 hřebci!) . Kříženci a jiní koně než černí byli vedeni odděleně - do té doby nebyl frís pouze černé barvy, ale chovali se i jiné barevné variace.
- S nástupem 19.stojetí začala obliba fríského koně upadat a přednost byla dávána lehčím temperamentním koním. Chovatelé se sice snažili vyšlechtit lehčí typ fríse, ale ten již neměl požadované vlastnosti v tahu. Před 1. svět. válkou toto plemeno téměř zaniklo. Naštěstí několik holandských chovatelů si uvědomilo význam svého národního plemene,v roce 1879 založili plemennou knihu "Friesch Paarden Stamboek"(v roce 1913 bylo k dispozici několik málo klisen a pouze 3 hřebci!) . Kříženci a jiní koně než černí byli vedeni odděleně - do té doby nebyl frís pouze černé barvy, ale chovali se i jiné barevné variace.
- Frís si však zachoval své tradiční dobré vlastnosti - vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost. Plemeno se zlepšilo i s přílivem orientální krve, což byl výsledek kontaktu s pouštními koňmi během válečných tažení a později i záměrného křížení s proslulým andaluským koněm, který se ze Španěl dovážel do okupovaných nizozemských provincií během osmdesátileté války (1568 - 1648). Poměrně menší fríský kůň byl po staletí chován k všestrannějším a praktičtějším účelům než jednostranní těžcí váleční koně středověké Evropy. Byl také mnohem nenáročnější. Po několika posledních století se jeho všestrannost uplatnila v zápřeži, pod sedlem či v zemědělských pracech. Není divu, že se tento kůň využíval nejen při zlepšování plemen v sousedních oblastech, ale i v chovu hřebčínském.V Marbachu (německý hřebčín) používali fríské koně už od 17. století. Fríský hřebec Romke byl v 70. letech 20. století využíván i v chovu starokladrubského vraníka ve Slatiňanech.
Moderní fríský kůň je vždy vraník (povoleny jsou jen jednotlivé bílé chlupy, nikdy nesmí jít o ucelený bílí odznak) a v kohoutku měří mezi 155 a 160 cm. Dospívají poněkud později, až mezi 4.-5. rokem. Hlava je dlouhá s jemnými rysy, inteligentním výrazem a vyjadřuje veselou,ochotnou, milou povahu plemene. Uši jsou krátké. Krk je elegantně klenutý zvýrazněný dlouhou hustou vlající hřívou. Trup má silný a hluboký odpovídající robustníkonstrukci. Mohutné plece s kohoutkem jsou ideálně přizpůsobené pro práci v zápřeži (Frísové jsou silní, ale ne tak masivní jako těžká plemena). Linie krku a hřbetu dělá z fríse ideálního kočárového koně. Záď je charakteristicky skloněná a někdy poněkud nízká, ocas je velmi bohatý a nízko nasazen. Nohy jsou krátké, silné s dobře utvářenými kvalitními kostmi. Typickým znakem plemene jsou rousy na spodní části holení a na spěnkách. Kopyta jsou nižší tmavé rohoviny a nenáchylné k chorobám.
Fríský kůň se v současnosti chová ve třech liniích:
Barokní - nejméně chovaný typ
Střední - univerzální - nejrozšířenější, vhodný pod sedlo i do zápřahu
Moderní - jedná se o "lehčího" fríse, velmi ušlechtilý a vhodný více pod sedlo,
bývá vyšší v kohoutku a využíván pro drezurní ježdění.- Frís v kostce:
-
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
